Milan Drobný

Dnes třiadvacetiletý zpěvák(rok 1968) tanečních písniček Milan Drobný dostal se ke své dnešní profesi velmi brzy - v mládí tak říkajíc opravdu raném: ve svých patnácti letech začal se studiem zpěvu na pražské konzervatoři a už o rok později zpíval s Velkým tanečním orchestrem Ferdinanda Petra, kde tehdy v angažmá vystřídal Karla Gotta. Další jeho "štací" byla pražská kavárna Vltava, a odtud už vedla přímá cesta na jeviště SEMAFORU. Na konzervatoři vedli Drobného profesoři Slávka Procházková a Jaroslav Horáček; když však vedení školy zjistilo, že je Drobný angažován v divadle, dalo mu - podobně jako kdysi Evě Pilarové - na vybranou: buď škola, nebo zaměstnání. .. Milan Drobný zvolil možnost druhou - a tím také hned vyměnil občanský šat za vojenský stejnokroj... Shodou okolností si Milana Drobného pamatuji ještě jako v uniformě trošku nejistého vojáčka, který přišel sloužit do Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Jestliže si Drobný už ve svých dvou "vojenských" letech dokázal vydobýt s orchestrem Pavla Bayerleho úspěchy a upřímné uznání, svědčí to nejen o jeho talentu, ale i o poctivé, svědomité dřině, která ho od skromných počátků přivedla až mezi špičky naší pop-music brzy poté, co se vrátil zpět do Semaforu. V katalogu SUPRAPHONU z roku 1966 stojí u jména Milana Drobného jeden jediný titul; příští katalog už si pro něho bude muset rezervovat celou stránku. Je to jistě také tím, že už na samém počátku své dráhy přesvědčoval Drobný rozhlasové i gramofonové techniky nejen známou "mikrofonností" svého sytě barevného hlasového timbru, ale zejména pohotovostí a jistotou, s níž odevzdával perfektní playbackové snímky. Každý, kdo to jednou zkusil, ví, kolik práce stojí úspěch v žánrové oblasti, jež oplývá tak početnou konkurencí. Drobného dnešní profesionální suverenita, lehkost, s jakou umí zazpívat i skladby žánrově velmi odlišné, a tím i všeobecná popularita je vydobyta poctivou denní prací. V taneční hudbě už dnes zdaleka není žádán jen jeden typ interpreta; její příznivci si zvykli na to, že je jim nabízen velký výběr stylů a osobností. Proto je dobře, že vedle Gotta máme Matušku, vedle Pilarové Vondráčkovou, vedle Hály Drobného. V tomto barevném orchestru má pěvecký naturel Milana Drobného nejlepší předpoklady k tomu, aby si zakrál významný part. Jak ho známe, nedá se svést úspěchy k pohodlnosti, a jistě hřivnu svého talentu nerozmělní v drobných mincích.